Martin Šonka.........

5. duben 2013 | 08.51 |

Martin Šonka létá s českým býkem na směrovce

Letecká akrobacie má u nás dlouhou tradici, v posledních letech je v souvislosti s ní skloňováno jméno pilota, kterému se podařilo proniknout mezi světovou elitu akrobatických pilotů. Je jím vojenský pilot z čáslavské základny Martin Šonka, jenž absolvoval svojí první a zatím i poslední sezónu světové série Red Bull Air Race, pozastavené z ekonomických důvodů. Umístil se na 14. místě, což je na nováčka skvělý počin.

100_4106

4

extra-300sr-ok-son-private-pri

Martin Šonka při vystoupení

Představme si osobu Martina Šonky podrobněji. Narodil se 26. března 1978 ve Dvoře Králové nad Labem a k letadlům ho to táhlo již na základní škole, do které chodil v Sezimově Ústí. V té době to bylo "pouze" letecké modelářství, avšak právě toto prakticky rozhodlo o tom, co Martin bude ve svém životě dělat. Zajímal se o vše, co léta, o leteckou literaturu a věci s tím spojené. Vrcholem byl jeho první let v motorovém kluzáku, absolvovaný v 17 letech. Od té doby je více ve vzduchu než na zemi. Přes seskoky s padákem a lety na kluzácích se dostal zanedlouho i na motorové letouny. Aby mohl žít svůj sen, nastoupil na Vojenskou akademii do Brna na obor pilot bojového letounu, který úspěšně zakončil v roce 2001, v té době začal i závodit v letecké akrobacii na kluzácích, dva roky na to již i na motorových letounech. Úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat, rok 2004 byl ve znamení získání titulů mitra republiky na kluzácích i motorových letounech. Toto zapříčinilo další posun v kariéře, bylo mu nabídnuto členství v týmu české reprezentace. Pilotuje však již i vojenské letouny, nejprve to byl v Pardubicích, kde začal studovat další vysokou, typ Zlín Z-142, hned po něm L-29 Delfín, ze kterého přešel do Náměště nad Oslavou na L-39 Albatros a v roce 2006 se přesunul do Čáslavi, kde do poloviny roku 2012 létal stroj L-159 Alca. Po třech letech na typu se stal i jeho display pilotem a dnes již postoupil na metu nejvyšší, ve Švédsku v listopadu 2012 dokončil přeškolení na SAAB Jas-39 Gripen. 

Samostatnou kapitolou v jeho leteckém životě je jeho cesta a učinkování ve světové sérii Red Bull Air Race. První kontakt s ní měl v roce 2007, následovala trnitá cesta, jejímž vrcholem bylo získání Superlicence v říjnu 2009, z toho plynoucí účast na ročníku 2010, kterou absolvoval po boku skutečných elitních pilotů. Marti, coby nováček sezónu zakončil na 14. místě. Bohužel ekonomická krize zasáhla prakticky vše a tak byla série Red Bull Air Race z ekonomických důvodů zatím přerušena a je otázkou, zdali bude vůbec někdy obnovena.

Martin tak na svém stroji Extra 300SR s příznačnou registrací OK-SON předvádí své umění na všech domácích významných leteckých dnech a letos obhájil titul mistra České republiky v letecké akrobacii v elitní kategorii unlimited. Zároveň se mu podařilo zvítězit i ve freestyle.

Při výcviku na Gripenech ve Švédsku

------------------------------------------------------------------------------

My jsme za redakci serveru planes.cz Martinovi položili několik otázek, jak jinak, na letecké téma.

Vaší osobu není třeba leteckým fandům dalece představovat. O letadlech a práci pilota sní asi každý kluk, vám se tento sen podařilo zhmotnit ve skutečnost. Když už se vše začalo rýsovat, chtěl jste být vojenským pilotem hned?

Být vojenským pilotem byl můj sen již od dětství. Snil jsem o stíhačkách a vše jsem k tomu směřoval. Byl jsem moc rád, že jsem se na Vojenskou akademii dostal. Naši by asi ani neměli dost prostředků, aby mi zaplatili kompletní pilotní výcvik v civilu.

Nyní jste dokončil "typovku" na Gripena, což je vrchol kariéry vojenského pilota u nás, jaké z toho máte pocity v situaci, kdy se o budoucnosti těchto letadel u Vzdušných sil AČR vedou na úrovni vlády vzrušené debaty?

Létat s Gripenem jsem toužil od okamžiku, kdy u nás začaly létat. Je to úžasný zážitek a rozhodně splněný sen. Věřím, že zvítězí zdravý rozum a uvidíme naše Gripeny na nebi létat ještě dlouhé roky.

Několik let jste se věnoval pilotování L-159, tento stroj mnoho "jakoby" odborníků zatracuje, co na něj říkáte vy?

Je to velice dobrý letoun, na kterém jsem strávil krásných šest let své kariéry. Samozřejmě je potřeba ho využívat pro úkoly, pro které je zkonstruován. Díky moderní avionice a výborným letovým vlastnostem je skvělý pro výcvik vzdušných bojů i ničení pozemních cílů. Škoda jen, že nejsou prostředky pro jeho další modernizaci. Díky zkušenostem ze 159ky proběhlo naše přeškolení na Gripena velice hladce a dále je samozřejmě budeme úročit během bojového výcviku v Čáslavi.

Své začátky máte spojené jako spousta pilotů s kluzáky, přes které se dostali na motorová letadla. S obojím pak i k letecké akrobacii, k té vás přivedlo co? Pilot – akrobat je přeci jen velmi specifická a náročná činnost.

Již při základním výcviku na Blaníku v aeroklubu Tábor se mi moc líbily různé pády a vývrtky a díky mým instruktorům, kteří závodili v akrobacii na kluzácích a já je viděl občas trénovat, byla moje cesta k akrobacii už vlastně nalinkovaná. Jakmile jsem měl dostatečný nálet, přihlásil jsem se do kurzu akrobacie, který jsem absolvoval na letišti Hosín. Když jsem začal létat motorové letouny, už jsem se nemohl dočkat, až se dostanu k výcviku akrobacie. A jak jsem jí jednou zakusil, už nešlo přestat.

Že se z vás stal špičkový akrobat dokazuje celá řada titulů mistra republiky a dalších cen, vybavíte si pocity, které jste měl po získání prvního z nich? 

Byl to samozřejmě úžasný zážitek. Na motorových letounech to bylo poprvé v kategorii Sportsman, což je ta nejjednodušší kategorie, která se u nás v té době létala na letounech Z-142 a Z-526. Vůbec jsem to nečekal, jelikož na Z-526ku jsem se přeškolil týden před závody poté, co jsem se dozvěděl, že Z-142 nebude na soutěži k dispozici. Jelikož ale 526ka létá téměř sama, naučil jsem se s ní během závodu trochu létat kotrmelce a podařilo se nám spolu vyhrát.

Letos jste v Hosíně titul mistra republiky obhájil, bylo to těžké? Roste vám konkurence, nebo se jednalo o relativně snadné vítězství?

Konkurence tu už dávno je a velice silná. Ostatní kluci z reprezentace létají velice dobře a vůbec to nebylo snadné vítězství. Je potřeba, aby u nás byl velice silný a vyrovnaný tým, který bude mít šanci uspět na mistrovství světa. Myslím, že takový náš tým v kategorii Unlimited je, bohužel na posledním mistrovství Evropy většina z nás nemohla závodit. Já kvůli přeškolení ve Švédsku, další dva si polámali nohy, další rodil, Ale takový je život a teď už se pilně připravujeme na mistrovství světa konané v roce 2013 v Americe. Tam ale je zase problém finanční, jelikož dostat letadlo za oceán je věc několika set tisíc korun. Další komplikace je, že pokud tam pošlete letadlo lodí, cestuje tam zhruba měsíc, což znamená, že měsíc před závodem nemáte letadlo k dispozici a nemůžete trénovat. Je toho hodně, co je potřeba vyřešit, ale přesto doufám, že se nám podaří v co největším počtu se zúčastnit.

2

Ve svém akrobatickém speciálu

Když si promítneme výrazné osobnosti našeho akrobatického létaní, spoustě lidem se vybaví Petr Jirmus. Měl jste, či máte třeba v něm něco jako vzor, inspiraci a důkaz toho, že když se chce, tak to jde?

Rozhodně je Petr pro mě obrovská inspirace. To co dokázal, je naprosto úžasné. V dnešní době, kdy si veškerý trénink musíme platit a trénovat můžeme, až když skončíme v práci, není jednoduché podobné úspěchy zopakovat. Zvlášť když proti vám stojí některé týmy, které jsou plně profesionální.

Dosavadního vrcholu v civilním létání jste dosáhl po přijetí mezi elitu 15 pilotů světové série Red Bull Air Race (RBAR). Dostat se tam nebylo jistě nikterak snadné, co vás na myšlenku členství v Red Bull Air Race přivedlo?

Ta myšlenka původně vůbec nevznikla v mé hlavě. Oslovili mě zástupci z RBAR, což pro mě bylo obrovské překvapení, a nabídli mi účast v tréninkových kempech. To byla pochopitelně nabídka, která se neodmítá.

V Red Bull Air Race jste měl možnost absolvovat pouze jednu sezónu, než byla celá série z ekonomických důvodů přerušena. Jak hodnotíte tuto roční zkušenost, spojenou s náročným programem, cestováním po celém světě a také s jiným druhem létání, než v armádě či běžné akrobacii?

Byla to pro mě úžasná zkušenost. Red Bull Air Race je úplně jiný svět a neskutečný kolotoč. Naprosto vás to pohltí. Získal jsem tam spoustu cenných zkušeností, které bych moc rád použil pro pozdvihnutí letecké akrobacie, aby se dostala na výsluní mezi top motorsporty, kde si zaslouží být.

Létal jste stroj EDGE 540, který původně patřil legendárnímu pilotovi Miku Mangoldovi, než ukončil kariéru, jak vám na Red Bull Air Race vyhovoval?

Edge 540 je velice dobré letadlo a skvělé pro Air Race. To, které jsem od Mikea koupil já, bylo skvělé v roce 2007, od té doby ale ostatní týmy investovaly obrovské prostředky do různých aerodynamických vylepšení a silnějších motorů. Ale Mikeovo letadlo zůstalo stejné a dnes již není bez určitých úprav a výrazně silnějšího motoru konkurenceschopné. Pro první sezónu ale posloužilo velice dobře. Pro mě bylo nejdůležitější nasbírat zkušenosti a získat si svůj styl letu. Nyní by bylo potřeba jiné, silnější, letadlo nebo investovat mnoho peněz do vylepšení mého současného stroje, aby bylo možné pomýšlet na přední místa.

Dnes pilotujete akrobatický letoun Extra 300SR. Můžete ve stručnosti popsat rozdíly mezi akrobatickým speciálem a letounem pro Red Bull Air Race?

Jelikož letouny pro Red Bull Air Race vycházejí z akrobatických speciálů, jsou velice podobné. Všechny letouny pro Air Race jsou odlehčené na 540 kg, což je spodní limit, pod který již nelze dle pravidel jít. Můj letoun je téměř standartní akrobatický speciál, ale vytuněné air race speciály většiny týmů mají například zmenšená kormidla, zkrácené podvozkové nohy, zmenšené kabiny na minimum. To je možné udělat u letounů pro RBAR, ale pro akrobacii potřebujete poměrně velkou kabinu, abyste mohli volně otáčet hlavou do všech směrů při akrobatických manévrech. Pro Air Race je nutné používat vyladěné motory na mnohem větší výkon okolo 400 koní, což pro klasické soutěže v letecké akrobacii ani není potřeba. Pokud s takovým letounem chcete závodit v akrobacii, je možné to vyřešit tím, že klasickou akrobacii odlétáte na stažený plyn a plný výkon využijete pro Freestyle.

Světová série se sice již druhý rok nekoná, ale program vystoupení máte neustále nabitý akcemi. Jak se vám vše daří skloubit se služebním životem vojenského pilota?

V sezóně se téměř nezastavím, ale takový režim mi úplně vyhovuje. Skončím na letišti v Čáslavi a jedu do Moravské Třebové. Je škoda, že není více času na trénink a na kotrmelce je čas víceméně jen o víkendu.

Lze srovnat akrobatické létání vs. stíhačka zejména co do fyzického a psychického vypětí?

Na jednu stranu je to velice podobné, ale na druhou tam jsou poměrně zásadní rozdíly. Oboje je velice fyzicky náročné. Ve stíhacím letounu je pilot vystavován prakticky výhradně kladnému přetížení. Při plnohodnotném akrobatickém letu na pilota působí střídavé kladné a záporné přetížení okolo +/- 10 g. Trvá výrazně kratší dobu než ve stíhacím letounu, ale pilotovi zase nepomáhá žádný anti-g oblek. Hlavně střídaní velkého přetížení spojené s rychlou rotací okolo 450 °/s, zatěžuje extrémně organismus pilota.

Co se psychického vypětí týče, oba druhy létání jsou velice náročné a zodpovědné činnosti vyžadující maximální soustředění pilota. Žádný manévr nelze podcenit. Obzvlášť pokud probíhá blízko země. V tom je letecká akrobacie a obzvlášť akrobatická vystoupení, naprosto specifickým druhem létání, kde není možné dělat určitý druh chyb. Proto je nutná specifická příprava, jelikož do země to potom může být až příliš blízko.

Hodně řidičů z povolání trpí profesní deformací, když jsou v automobilu jako spolucestující, jaké je to u vás, pokud máte letět nikoliv v roli pilota, ale právě cestujícího? Pokud tedy vůbec takto občas létáte ;-)

Také tak létám a samozřejmě sleduji jak pilot letí. Někdy mám chuť se ozvat, ale to jen opravdu vyjímečně. To platí samozřejmě pro malá sportovní letadla. Pokud letím ve větroni jako instruktor, tak tam je to moje povinnost upozornit na chyby pilotního žáka. V dopravním letadle pak také vše bedlivě sleduji, ale nemám žádnou negativní zkušenost, takže se můžu soustředit na to, co dostanu k jídlu.

Kolik máte již nalétaných hodin, a to jak v armádě, tak i v civilním létání?

V armádě je to něco přes 1100 hodin a v civilu pak okolo 1400 hodin.

Jak relaxujete? Náročné povolání akrobatického, resp. vojenského pilota dávat tělu i hlavě zabrat a člověk nějak tzv. dobít baterky musí.

Moc času na relax není. Ale přeci jen je ho víc v zimě mimo sezonu, kdy si moc rád vyrazím zalyžovat na hory, V létě si rád vyjedu na motorce. Úžasný relax je pro mě létání na větroni.

Nelze se nezeptat na soukromý život. Že i jemu pochopitelně vévodí létání, je jasné, ale máte kromě toho i nějaké další koníčky, záliby?

Létáním trávím opravdu naprostou většinu svého času. Pokud ale přeci jen volný čas mám, velmi rád si zajdu zasportovat – plavání, běh, kolečkové brusle, squash apod.

Co na toto poměrně nebezpečné a časově náročné povolání říká rodina?

Tam mám naprostou podporu. Rodiče mi fandí a přítelkyně mě také podporuje, takže se mohu soustředit na svou práci, za což jsem jim strašně moc vděčný.

V pražských Kbelích jsou dislokovány dopravní Airbusy, což je pro pilota v armádě jistě také prestižní záležitost. Nepřemýšlel jste nad podobnou možností, až třeba jednou u stíhaček skončíte? Jak se vůbec díváte na piloty dopravních letadel a stroje jako takové?

Je to také úžasné a náročné létání. Znám spoustu dopravních pilotů. Ať už vojenských nebo civilních a všichni to jsou opravdoví profesionálové, kteří své práci rozumí a žijí pro létání. Zatím k životu potřebuji létat hlavou dolů, a jak kolegové z dopravky říkají, nastupovat do letadla oknem a ne dveřmi. Uvidíme ale co život přinese a v žádném případě takovou možnost nezavrhuji.

Chystáte pro své příznivce v roce 2013 nějaké zásadní novinky či překvapení?

Mám v hlavě pro příští rok spoustu novinek a plánů, které ještě nechci prozrazovat. takže se mohou rozhodně těšit a já se s nimi těším naviděnou na některém ze závodů nebo nějakém leteckém dni.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře